Historie
Tenis byl ve Francii, Anglii a Itálii zpočátku jen sport králů a vyšší šlechty, postupně však pronikal do všech vrstev a rozšiřoval se do Asie, Ameriky, Austrálie a také ostatních evropských zemí. Historické prameny nám potvrzují, že ve starořeckých gymnáziích se hrála hra „Schairistike“, Římané hráli „Trigon“, Italové „Ginoco del pallone“, Španělé „Juego de pelata“ a Francouzi zase „Jeu de paume“. Všechny tyto hry daly základ dnešnímu tenisu. Přibližně stejná byla velikost herní plochy, rozdíly však byly v odpalování míče. Zpočátku se odpaloval holou dlaní, pak rukavicí, později se začínaly vyvíjet pálky a rakety.
Název tenis vznikl z francouzského „tennez“, což znamená „chytejte“. Toto zvolání, jímž upozorňovali hráči soupeře, že začínají hrát, se využívalo se při míčových hrách v 15. století. Z tohoto slova pak při anglické výslovnosti vzniklo slovo TENIS.
Počítání v tenise
Vývoj tenisových pravidel ovlivnily zejména dvě postavy – Ital Antonio Scanio a britský major Walter C. Wingfield. Zvláštní způsob počítání bodů v tenise vyházelo z dělení dne na 24 hodin – hrálo se do 24 her, a z rozdělení na čtyři čtvrtě. Každý vítězný míč se pak počítal jednou čtvrtí hodiny, tj. 15-ti minutami – body. V jedné hře se tedy hrálo do 60 a počítalo se 15, 30, 45, 60. Postupem času se počet her snížil na dnešních 6 v jednom setu a počítání ve hře se také upravilo.
Tenisový kurt
|